Ano, název je trochu převzatý z filmu „Na Hromnice o den více“ s Billem Murraym. V originále se jmenuje „Groundhog Day“, což by se k tomuto textu hodilo méně.
Myslím, že film se snaží vtipně zobrazit obtížnost, tíhu života. A v jádru je v tom hodně pravdy.
Neustálé opakování, jednoduché věci, které je třeba neustále dělat, a čas, jak se nám pocitově jeví – to je velká část každého života.
Za tím vším se skrývá hmota se svou dualitou. Dualita? Co to má být?
Jednoduše řečeno, plus a minus, jin a jang, dobro a zlo, den a noc – vše se v našem životě zdá podléhat tomuto zákonu duality.
Nenajdete nic, co by nemělo i druhou stranu. To je to, co to dělá tak obtížným; člověk se musí neustále vyvažovat a znovu nacházet střed.
Vezměme si něco z toho nejkrásnějšího, co existuje.
Láska. Vše, co milujete, je vždy spojeno se strachem ze ztráty. Nemůžete milovat, aniž byste se báli, že to ztratíte.
To je přirozená dualita, která v nás zajišťuje, že se vždy pohybujeme v silovém poli mezi dvěma silami.
Umění života spočívá v tom, mít z té lepší strany jen tolik navíc, aby se to projevilo pozitivně, ale ne tolik, aby se silně projevila negativní strana a ztratila se tak přidaná hodnota.
Často, když člověk trochu chápe dualitu, dokáže si tu horší stránku v myšlenkách trochu zmírnit a žije se mu dobře. Všechno ale musí probíhat harmonicky; nemá smysl bránit se negativní straně duality, to zase vytváří větší napětí a je to kontraproduktivní.
Vezměme si jen něco tak jednoduchého jako den a noc. Krátkou dobu se dá žít ve tmě, ale dlouhodobě člověk onemocní. Pokud ale žijete o pár hodin déle ve světle, nebude to mít kromě pozitivních dopadů žádné negativní.
Dualitu najdeme i v celém těle, zdraví a nemoci, až do nejmenších buněk, které jsou malými energetickými buňkami, které jsou zase pozitivně i negativně nabité.
Nakonec dualita odráží základní zákonitost, na které je celý život postaven.
Původ se pravděpodobně nachází v prapůvodním příběhu dobra a zla, které se spojily v hmotě, ve které se nacházíme.
Před prapůvodními časy pravděpodobně existovala jen jedna síla a žádná dualita, protože vše, co vnímáme, bylo stvořeno, tedy vybudováno. Zlo ničí, dobro buduje – to je důvod, proč původ musí být také dobrý, pokud se řídíme touto logikou.
Také skutečnost, že dobro může žít bez zla, zatímco zlo potřebuje dobro jako hostitele, kterého může zničit, pokud se nechce nakonec zničit samo, napadnout.
V Genesis je přece psáno, že Adam a Eva se skrze ovoce zakázaného stromu mohli stát jako Bůh a mít právě tuto dualitu, což nakonec vyvolalo sebezkušenost, kterou nyní všichni prožíváme zde na Zemi.
Což je pravděpodobně i hlubší smysl všeho. Prožíváme všechny stránky, jsme zcela odkázáni sami na sebe a ukazujeme zde svou pravou tvář. Činy, které denně konáme, nás směřují k tomu, kam jednoho dne skutečně půjdeme.
Nebudeme souzeni, jsem pevně přesvědčen, že se soudíme sami, vším, co děláme, život to jen ukládá, to je vše.
Když přijde naše hodina, vyvstane otázka, zda moje duše, která představuje úložiště, dokáže otevřít poslední dveře, nebo ne, a co je důležitější, co a kde jsou ty poslední dveře?
V mém chápání jsou poslední dveře ten tunel, který popisují všichni, kdo zažili zážitky blízké smrti. (Přečtěte si zde, nejsou zážitky blízké smrti jen výmysly?)
Myslím, že u některých tunel přijde, u jiných se to prostě nestane. Zůstanou zablokovaní v prostoru, ale pak pochopí, co se stalo, protože tam je mnoho těch, kteří zažili totéž.
Jak to pak s těmito duchy jednoho dne půjde dál, to také nemohu říct. Dobří lidé ale zpravidla procházejí přímo touto dimenzí, kterou skutečně nevnímáme, a tunelem do věčnosti, kam má přístup jen dobro.
Všechno ostatní, co nenajde přístup do věčnosti, nakonec existuje mezi sobě rovnými. Zde na Zemi mohu být zlodějem a s velkými penězi se prezentovat jako dobrý člověk. V dimenzi, kde už nemáme tělo, je sobě rovný mezi sobě rovnými.
To je nakonec trest, sami jsme se dostali tam, kam jsme nikdy nechtěli. Podvodníci mezi podvodníky, vrazi mezi vrahy, zlo mezi sebou – tam si lze jen přát hodně zábavy a doufat, že každý pochopí problém a dokáže včas nastoupit na správnou cestu.