Křesťanský filozof

Jmenuji se Damian Maxson — pseudonym, který se úzce váže k mé skutečné identitě. Damian, jméno, které nosím i mimo digitální svět, má biblické kořeny a znamená „mocný". Příjmení Maxson vychází z nordické tradice: křestní jméno otce se stává příjmením syna. Můj otec se jmenoval Max — a jako jeho čtvrtému synovi mi Maxson přišlo jako vhodná volba.

Jsem nejmladší ze čtyř bratrů. Narodil jsem se 19. února 1973 v Grächenu v údolí Matter ve Valais — na nádherné sluneční terase uprostřed nádherných švýcarských Alp, tam, kde stojí Matterhorn, nejkrásnější a nejslavnější hora světa. Ráj na zemi. A přesto jsem byl celý život hloubavým člověkem — vždy jsem hledal to, co je skryté mezi řádky.

Moje matka se jmenuje Anna — a pokud chceme zůstat v biblickém kontextu, znamená to: matka matek. Moje matka je nyní 90 let — a mým nejhlubším přáním je dopřát jí klidný večer života: dokud to Bůh dopřeje, může zůstat ve svém vlastním domově — tam, kde celý její život našel pokoj.

Ale než budeš číst dál, měl bys vědět, odkud doopravdy přicházím.

60 cigaret denně — silný kuřák. 130 kilogramů na váze. Léta blíž alkoholu než životodárné pramenité vodě. Závislost na pornografii — jako u mnohých. Závislost na cukru — ze všech nejnenápadnější, ale časem stejně nebezpečná. A léta na pokraji bankrotu, s propastí přímo před nohama. K tomu přes 40 let dědičné deprese — dědictví, které jsem si neobjednal, ale které přesto zaklepalo na mé dveře. Dvakrát jsem se pokusil ukončit svůj život. Dvakrát Bůh řekl ne. Pak přišla mozková příhoda — i tu jsem nechal za sebou.

Existuje typ závislého. A existuje typ požitkáře. Já byl typ závislého — a pokud se v tom poznáváš, víš, o čem mluvím. Kdo zná sám sebe, může udělat správnou věc. Kdo sám sebe nezná, bojuje proti nesprávnému nepříteli. A kdo si upřímně klade otázku, zda se z požitku pomalu nestala potřeba — i ten je tu správně.

Neříkám to proto, abych šokoval. Říkám to proto, že je třeba odvahy vyslovit pravdu o sobě samém — a protože vím, že možná znáš totéž, ale mlčíš. Tento blog nepochází ze slonovinové věže. Pochází z propasti — a z cesty, která z ní vede ven.

Dnes, ve svých 53 letech, stojím na pevném základu. Ne proto, že jsem silný. Ale proto, že jsem se naučil, na čem je třeba stát. Závislost je poražena. Deprese je poražena. Váha je pryč. Řetěz nikotinu je přetržen. S alkoholem jsem se rozloučil. Hltavé chamtivosti jsem utekl. Instinkty mám konečně pod kontrolou. A strach? Je vítanou pomocí — už ve mně vůbec nic neřídí. Za posledních 12 let jsem omládl — protože jsem to všechno mohl nechat za sebou a dnes se cítím plný síly a energie.

Rád si říkám křesťanský filozof — protože tento pojem nejlépe vystihuje mé neustávající hledání hlubšího porozumění a mou víru. To, co na těchto stránkách sdílím, nejsou teorie. Jsou to jizvy, které směly zahojit — a cesta, která je otevřená i tobě.

A na konci zůstává jen jedno: vděčnost. Děkuji, Ježíši Kristu, že jsi mi to všechno umožnil. Tato cesta není mé dílo — je to tvá milost, která mě nesla.

S vděčností, Damian