Mé první kroky do hlubin bytí před mnoha lety byly ovlivněny vlnou „pozitivního myšlení“, založenou na obsahu knihy amerického spisovatele Josepha Murphyho „Moc podvědomí“.
Bylo to v únoru 1991 kdesi na východním pobřeží Austrálie, kde jsem poprvé držel tuto knihu v rukou a přečetl pár stránek. Nebyl jsem velký čtenář, ale tyto řádky mě naprosto uchvátily, jako droga, první kontakt, z něhož, aniž bych si to uvědomoval, vzešlo mnoho.
Ano, je to téměř srovnatelné s první cigaretou – vlastně nic. O 30 let později kouříte tři krabičky, jen kašlete a jste otrokem cigaretového průmyslu, který vydělává peníze a vůbec se za to nestydí.
Nevím, jestli to zde musím zmiňovat, ale to by se mi stalo také, a z této pasti jsem se s velkou milostí a správnými kroky také dostal.
Ale zpět k panu Murphymu. Ve své knize „Moc podvědomí“ a souvisejícím tématu pozitivního myšlení a autosugesce, což je vlastně jiné slovo pro autohypnózu, hodně mluvil o Bohu.
Vůbec jsem si neuvědomoval, že čtením této knihy a uplatňováním tohoto esoterického obsahu jsem pomalu, ale jistě zahájil svůj první pád.
Jako člen dobré rodiny, vybavený rozumným dědictvím od svých rodičů, jsem dokázal v krátké době ignorovat veškeré jistoty a rozum a pomalu, ale jistě se řítit do zkázy. To sedí: zdědit, aby se zničilo – jaká slova.
S Josephem a mým dědičným faktorem depresí, který mě vždy dělal trochu slabším a hledajícím, jsem byl perfektní obětí, abych se zabýval tímto nesmyslem.
Takže jsem šel naplno a aniž bych tušil, že by mohlo hrozit nebezpečí, vizualizoval jsem jako divoch a dával svému podvědomí vše, co jsem jen mohl nebo chtěl.
Výsledek: přehnaný projekt, který mě zcela pohltil a nakonec mi prakticky podkopal půdu pod nohama.
Možná člověk v životě hledá smysl za vším. Poté, co jsem se přesto znovu postavil, bylo cenné si uvědomit, jak se stále znovu objevují proudy, takzvaný vlk v rouše beránčím.
Poté, co jsem si uvědomil, že jsem takříkajíc otevřel dveře do nadsvěta a jak jsme všichni nechtěně ovlivňováni, mi bylo při dalších ezoterických vlnách rychle jasné, že se mnoho věcí vrací, jen v jiném hávu, ale za tím se vždy skrývá stejný postup.
Stručně řečeno, jsme hračkou neviditelných sil a máme možnosti pouze tehdy, když si těchto okolností dokážeme být vědomi.
Pozitivní myšlení ve smyslu pana Murphyho nebyla ta správná cesta, a přesto je naše myšlení velkým klíčem.
Kdo má svou hlavu v hrsti, může dobře žít; kdo je ve svých myšlenkách zmítán jako list ve větru, je obětí života.
Proto říkám: Aktivní myšlení je to správné slovo. Musíme se stát pány svých negativních, destruktivních myšlenek, chceme-li se stát pány. Nevíme-li, co se s námi děje, jsme oběťmi života s jeho někdy zlými a obtížnými proudy.
V životě člověk prakticky nic nedostane zadarmo, strach a negativita ho následují jako pejsek, na každém rohu to dostáváme darem. To dobré a pravdivé však musíme aktivně vyzdvihovat, a tak se můžeme i rozvíjet.
Pokud to člověk pochopí, má dobré šance vést mimořádný život.
Obyčejný život je také v pořádku, ale je těžký a spíše utrpením než křesťanskou cestou ve šlépějích Ježíše Krista.
Byl velkým mistrem myšlenek, jak můžeme číst v Novém zákoně. Jeho největší silou bylo vystihnout slova, myšlenky, pravdu. Jak by mohl jinak, vždyť je prvorozeným Stvořitele a z této role nás vykoupil.
Milost těm, kdo to dokážou pochopit, neboť jim je otevřena cesta od slávy ke slávě na věky.
Děkuji vám za pozornost a za to, že dokážete pochopit co nejvíce, nebo že se s aktivními myšlenkami obrátíte k Ježíši Kristu a smíte tak ponořit do hlubokého porozumění.