Jedna z nejdůležitějších otázek, které si člověk může položit. Jaká je ale odpověď?
V digitálním světě, ve kterém žijeme, se dnes můžeme dozvědět tolik o zážitcích blízké smrti od nesčetného množství lidí. Informace, které jsou nyní k dispozici, jsou obsáhlé a zčásti už i dobře prozkoumané.
Vzpomínám si, když mi bylo 13 let. Už tehdy jsem si na tuto otázku dokázal odpovědět. Náhodou jsem v rakouské televizi viděl reportáž, kterou o tomto tématu natočil jeden reportér.
V jedné nemocnici, už si nepamatuji přesně ve které, se mluvilo o dívce, která utrpěla nehodu a musela podstoupit nouzovou operaci. Dívka během celé doby nebyla při vědomí. Později v terapii dívka vytvořila kresby své nouzové operace z ptačí perspektivy, tedy shora, jako by se vznášela u stropu. Počet přítomných osob byl správný, okolí, všechno sedělo.
Jak mohla tato dívka vědět, kolik osob je přítomno, a tak přesně popsat situaci na kresbě?
Bylo mi jasné, že mimotělní zážitky musí být možné a že tedy můžeme opustit své tělo a že tam musí být něco víc.
Později jsem se tímto fenoménem zabýval více a čím více jsem se o něm dozvídal, tím jistější jsem si byl, že to pokračuje.
Nesměli bychom ale zapomenout ani na kritiku. Rádo se říká, že je to jen mechanismus mysli, která má v procesu umírání jakési zařízení, že se vylučují látky a člověk pak může zemřít přirozeně a bez strachu a bolesti. V podstatě zcela normální proces, který vůbec nesouvisí s životem po smrti. Dokonce už prý stimulovali určité oblasti v mozku a tak vyvolali zážitek blízké smrti.
Dobře a hezky, to by vlastně sedělo, ale zapomíná se jen na to, že informace, které postižení sdělili, byly vnímatelné pouze mimo tělo, tedy z jiné perspektivy.
Existuje nespočet popisů, od nástrojů, které byly použity a zase zmizely v šuplíku, přes osoby, rozhovory atd.
Střízlivě vzato, lze dojít jen k závěru, že existuje něco víc, něco jako život po smrti.
Když posloucháte odborníky, kteří se tomuto tématu hodně věnovali, nebo lékaře, kteří takové informace získali přímo od pacientů, rychle si všimnete, jak přesvědčení všichni tito lidé jsou.
V Americe chtěl být jeden lékař velmi chytrý a tomuto tématu se jednou provždy věnovat studií.
Těsně pod stropem byly instalovány obrazy, které bylo možné pozorovat pouze shora. Kdyby někdo měl takový zážitek, musel by být schopen říci, jaké obrazy tam jsou namontovány.
Studie nebyla dlouho dokončena, pravděpodobně se doufalo, že se rychle bude moci říci, že nejsou k dispozici žádné výsledky. Po dlouhé době se prostě řeklo, že je třeba dále zkoumat, že je třeba lépe prozkoumat obecně platné představy o tom, kdy je člověk mrtvý.
Jak to pak pokračuje a jak to vypadá poté, je už jen spekulace, ale také velmi zajímavá a důležitá.
Příspěvek na Youtube k tématu
Zdroj: Švýcarská televize | DOK | Pohledy do záhrobí