O modlitbě a naději, která se s ní pojí, se hodně mluví.
Ale to, zda a proč modlitba skutečně pomáhá, se nikde moc nedočtete.
Vyvinul jsem k tomu odvážnou teorii. Jako často je těžké rozlišit, zda je to Duch Svatý, a tedy pravda, nebo zda to pochází jen ze zmatků naší mysli a s nimi spojených kanálů.
Možná začnu od základů. Žijeme ve 3 dimenzích s 5 smysly. To znamená, že našima očima, rukama, nosem atd. vnímáme své okolí ve 3 dimenzích: doprava, doleva, nahoru i dolů.
Další dimenzi však nevnímáme očima ani ušima, přesto tam je.
Někteří lidé cítí, že existuje něco víc, někteří vidí podivné věci, ale většina z nás žije výhradně ve 3 normálně vnímatelných dimenzích.
Co to všechno má společného s účinností modliteb?
Bohužel musím jít ještě dál.
Když člověk zemře, opustí své tělo a přejde do této dimenze, kterou vnímá ihned po smrti, jakmile tělo přestane správně fungovat.
V tomto okamžiku se pak buď nachází na krátkou dobu, dokud se nedostane domů do věčnosti, nebo tam uvízne, protože se nemůže pohnout dál.
Slavný tunel a bílé světlo pro někoho prostě nepřijdou.
Jaké závěry z toho lze vyvodit? Že vše, co je v této dimenzi pro nás neviditelné, jsou ztracené duše a v žádném případě důvěryhodné bytosti. Čisté duše jsou vedeny přímo domů. Pak se ptám, co je s ostatními.
To, co zde čtete, v žádném případě nemusíte věřit, ale pokud se někdy dostanete do bodu, kdy skutečně pochopíte a víte, že existuje něco víc, pak je to, co píšu, velmi důležité.
Ne vše, co je mezi nebem a zemí, je dobré. Naopak, spíše nebezpečné a manipulativní.
Právě duše, u nichž existuje důvod, proč jsou tam, kde jsou. Jejich podstata už nebyla dostatečně podobná dobru a nemohly, protože představovaly nebezpečí pro dobro, které plně prožívaly na Zemi, nyní jsou zablokovány, protože věčnost, náš domov, je prostá zla.
Tito duchové nás vidí a znají pravdu, tam už se nemusí diskutovat, zda existuje život mimo tělo. Vědí také, že jim je cesta do věčnosti zablokována, že takříkajíc vše prohráli. Jediné, co jim zbývá, je způsobit co nejvíce škody.
Takže je venku, ta teorie: v dimenzi nad námi vládne zlo, ti dobří jsou už dávno pryč a my si tu můžeme hrát na slepou bábu a vůbec nevíme, co se s námi děje.
Teď už konečně mohu dokončit, co je s modlitbou.
Pokud existují mezi nebem a námi různé úrovně a jsou plné zlých duchů, pak je naše spojení s nebem silně zatíženo, někdy dokonce maximálně zablokováno.
Modlitba vytváří spojení s domovem, spojuje nás s naším původem. Pak se orientujeme k dobru. Duchové toto spojení nemají rádi. Mají raději podobné nebo poškozené, defektní, lidi, kteří už toho mají dost.
Kdo se skutečně z celého srdce hodně modlí a má dobré spojení s domovem, se svým Stvořitelem nebo Ježíšem, ten je mnohem méně zatížen, protože je v podstatě svobodný, jelikož zlí duchové nemají rádi pozitivní, dobré lidi, žádné úspěšné, raději se vrhají na lidi, kteří už jsou na pokraji, aby jim dali poslední kopanec do záhuby nebo je postupně přivedli do stejné záhuby.
To bude také důvod, proč ti, kteří už hodně mají, dostanou ještě více, a ti, kteří už jsou na tom špatně, budou stále chudší.
Modlitba čistí naše bezprostřední okolí a otevírá spojení s naším původem. To funguje jednoduše a rychle, ale vyžaduje určitou kontinuitu, protože kvalita spojení klesá, pokud se občas nemodlíte.
Představuji si to takto: Duch si pomyslí, ach jo, teď se modlí a stáhne se, protože ho modlitba otravuje a on má raději něco podle svého gusta. Vrátí se, až ho to přestane otravovat, až se zase budeme cítit špatně a naříkat, pak je zase zpět. Tak se cítí dobře, to je to, co chce, aby se nám stále hůře dařilo.
Sám jsem to zažil, byl jsem maximálně depresivní, křičel jsem k nebi a deprese byly na 2 dny jako mávnutím proutku pryč.
Ale po 2 dnech to bylo zase jako předtím. Bohužel jsem v té době nechápal, že je důležité nekřičet jen jednou, ale neustále se modlit. Který lék na této zemi nám dokáže bez vedlejších účinků a závislostí okamžitě na 2 dny vzít nemoc?
Správně, žádný. Nechci teď ale říkat, že deprese jsou zlí duchové, ale síla a kvalita našich modliteb dokáže nesmírně mnoho.
Dříve jsem nenáviděl, když někdo řekl: „Cože, jsi depresivní, musíš se prostě víc modlit nebo se modlíš málo.“ Život mě ale naučil něco jiného. Modlitba je nejsilnější zbraň pro náš život. Depresivita má mnoho forem a antidepresiva jsou pokusem lidí o obranu, který také nepředstavuje skutečně udržitelné řešení.
Modlitba dokáže vytvořit odolnost, sotva byste tomu věřili, kdybyste to sami nezažili.
Moje odvážná teorie pochází právě odsud. Ptala jsem se sama sebe, jak může nemoc jen tak na 2 dny zmizet a najednou je zase zpět? Jaký mechanismus je v tom?
Můj zájem o zážitky blízké smrti a mé zkušenosti s depresemi a víra i mé modlitby mě vedly k těmto závěrům.
A na závěr ještě to: Zážitky blízké smrti jsou skutečné, nejsou to výmysly. Dnes můžete vidět tolik svědectví. Tábor, který vždy říká, že to jsou halucinace, vždy opomíjí bod, že lidé, kteří o takových zážitcích vyprávějí, vnímají věci a okolnosti, které lze vidět pouze z pozice mimo tělo.
Takové zprávy existují v současné době po celém světě nespočet.