Už je to dávno, co jsi vstoupil do mého života. Pamatuji si to přesně. Zase to bylo k nevydržení. Deprese a neštěstí mi sotva dovolily žít.
Blíže smrti než životu, křičel jsem k Tobě a říkal: „Ježíši, jestli opravdu existuješ, dej mi znamení, ukaž mi, že jsi.“ Myslím, že jsem ta slova ještě ani nedořekl a už jsem si pomyslel: „Když to nepomůže, tak to ani neublíží.“ A má očekávání byla podobně jako mé blaho – velmi skromná.
Kdo by si to byl pomyslel, ale najednou se to rozjelo. V následujících dnech se stalo opravdu mnoho zvláštních věcí. Jasně jsem cítil, že je v tom něco víc. Kolik víc, to bych si ani ve snu netroufl věřit, a pomoc, kterou jsem obdržel skrze Ducha svatého, byla obrovská. Z polovičatého pokusu – „když to nepomůže, tak to ani neublíží“ – se stal nejdůležitější a nejlepší vztah v mém životě.