Nevím už, který den jsem ti odevzdal svůj život a dosáhl toho nejdůležitějšího. Možná je to už šest nebo osm let. Možná proudilo nespočet slov Ducha svatého, slov, která všechna proměnila můj život v jiného člověka.
V těchto dnech se někdy ptám, kdy se zase staneš módou? Když o tobě vyprávím druhým, spíš to působí, jako bych někomu prozrazoval tajný tip, namísto důležitosti, kterou bys měl vlastně mít v každém životě.
Pohltilo osvícenství a tak mega inteligentní člověk tvé životní dílo? Dokážeme tě v digitální době a při vší rychlosti, která vládne, odsunout na okraj dějin a úplně minout cestu domů?
Jak můžeme my lidé tak snadno vyměnit nejdůležitější sílu ve vesmíru za vědu a bezmeznou aroganci?
Radost těm, kteří tě našli a ještě najdou. Dobře, je třeba spravedlivě říci, že přijmout tě není snadné. Technicky sice velmi jednoduché, ale duchovně jsme v kleci, která nám nedovolí tě jen tak přijmout. Bohužel, bohužel, i to je utrpení tohoto světa.