Jsem v šoku, je konec. Bylo to skvělé, tak krásné, tak rozmanité období, jako nikdy předtím v mém životě. Jak jsem to miloval. Jak tě stále miluji.
Nastal ale i čas pravdy. Střízlivost života. Mnohé není skvělé, rozmanitost může být i stresující.
Když poznáváte svého partnera, vyplouvají na povrch věci, na které jste nebyli připraveni. Nejen partner má tyto hlubiny, ale i vám samotným se najednou ukáže, co všechno ve vás ještě dříme.
Chci se jen vrátit do bezpečného přístavu. Měsíce jsem byl na širém moři, mnoho jsem viděl a naučil se, jsem velmi vděčný, ale teď je čas dát loď zase do pořádku a možná za pár let znovu procestovat svět, v tuto chvíli je však klid a soustředění to, co je nejdůležitější.
Poděkoval jsem svému Otci za všechno, prosil jsem Ho o odpuštění, že jsem nemohl v tomto vztahu pokračovat, omluvil jsem se za všechny chyby, které se staly, a že s jednou z Jeho dcer nemohu dál jít životem.
A tehdy se to stalo, neslyším najednou slova: Neznám tě.
Neuvěřitelné, ty, která se každý den modlila, jako nikdo, koho jsem předtím viděl se tak modlit.
V mé modlitbě mi Duch, kterého vnímám, říká, že tě neznám.
Jak působivá je ta věta pro mě prostě důležitá, z mého pohledu?
Doufám v to nejlepší pro tebe a že se ti bude dařit dobře.
Moje modlitba mi ale přece jen dělá o tebe trochu starosti.
Děkuji za společný čas. Kéž se oba rychle osvobodíme a příště to uděláme lépe.