Jak je to možné? Jak může člověk prožívat krizi, když je spojen s Bohem?
Představte si, že žijete každý den ve spojení, v modlitbě s Bohem. On je středem všeho, a přesto se ocitnete v krizi?
Jak to může být, to přece nedává smysl. Je to vůbec možné? Proč, jak, co se děje?
Mnozí si možná kladou takové otázky; život má křišťálově jasné zákony, kterým všichni podléháme. Rozdíl spočívá jen v tom, kdo je lépe, hůře nebo vůbec nechápe.
Jak se tedy dostanete do krize, i když jste vlastně spojeni s Bohem, Duchem svatým a v modlitbě s Původem a měli byste být v bezpečí?
Jednoduchá odpověď: Život není tak jednoduchý. Bůh a modlitba, Ježíš, to je střed všeho, to nejdůležitější. Denní modlitba pomáhá stabilizovat mysl a činit lepší rozhodnutí. Ale to je jen teorie, a pak je tu praxe.
V praxi jsme vedeni Bohem a Duchem svatým. Ale ne tak, jak si to představujeme, nýbrž tak, jak je to pro nás nejlepší.
Bez přikrášlování, i přes modlitbu se člověk dostane do krize, pokud sice udržel spojení, ale v praxi se nechoval dostatečně správně.
Mnoho modliteb pramení z přání a potřeb. Co je pro nás ale skutečně dobré, to může být v životě něco úplně jiného.
Musíme jednat přesně tak, jak se to hodí k Duchu Božímu. Pokud se jen koupeme v modlitbě a v Boží lásce, ale přesto jednáme sobecky a špatně, život nám udělí lekci. Bez ohledu na teorii, praxe nás opraví.
Jste-li v krizi, existuje jen jedna cesta ven: Musíte provést jasnou analýzu, proč jste tam, kde jste, a co můžete udělat, abyste se do této situace znovu nedostali.
Bůh nás někdy vychovává úkoly, abychom se zlepšili a posílili. To může být bolestivé, ale nakonec na tom rosteme a úkoly se mohou zlepšit.
Kdo však nepozná znamení v krizi, ve které se nachází, bude se stále znovu dostávat do nových situací a může se to i zhoršit. Musíme být k sobě upřímní a vrátit se na začátek a rozpoznat, co mě tam přivedlo, co mohu udělat, abych se z této nepříjemné situace vymanil.
Tuto práci, nalezení cesty ven, lze velmi dobře dělat v modlitbě. Všechny otevřené otázky, všechny obavy, můžete v modlitbě předložit Bohu a odpovědi pomáhají, i když je to bolestivé, najít východisko a co je ještě důležitější, bod obratu, začátek něčeho nového.
Ve skutečnosti, kdo zůstane u pravdy, rychle zjistí, že i špatné věci jsou v životě velmi důležité, ba dokonce že na špatných věcech můžeme růst více než na dobrých.
S Bohem nebo bez Boha, slunce svítí na všechny lidi, zákony jsou pro všechny stejné. A přesto máme v modlitbě a ve spojení s Duchem svatým a Ježíšem vše v rukou, abychom šli tou nejlepší možnou životní cestou.
Bůh je láska a kdo je v Bohu, je v lásce. Tato síla pomáhá nést tvrdost hmoty natolik, abychom se mohli stát vzorem pro své bližní.
Jsme stvořeni k tomu, abychom se zlepšovali tím, že sloužíme životu; děláme-li to, děláme to správně, zpravidla skrze naše bližní, s úkoly, službami a smysluplnými věcmi v našem okolí, vůči nám samotným a všem ostatním.
Jen tak bezstarostně zbohatnout, uspokojit všechny naše potřeby v hojnosti a být jen v tom nejlepším z nejlepšího a potlačovat vše špatné a negativní, to sotva bude.
Stručně a jednou větou: Modlete se bez ustání a čiňte dobro, buďte vděční a držte svůj egoismus na uzdě, pak bude méně bolesti, není třeba malovat čerta na zeď a duši je nejlépe poslouženo.
Jak už bylo jinde, tu a tam napsáno, nejdůležitější a nejopravdovější měnou v našem životě je dobrá duše, pravý smysl života.
V tomto smyslu přeji každému v každé krizi ten nejlepší možný růst a aby byla uvolněna cesta k ještě vděčnějšímu životu ve jménu Největšího, Ježíše Krista Spasitele, který už vlastně za nás nesl všechny naše bolesti a strachy, a tím nám uvolnil cestu na Golgotě.
Každý zažije svou osobní Golgotu, prakticky nikdo tak tvrdou jako Ježíš Kristus, on za nás zaplatil tu nejtěžší cenu a svým vzkříšením nám ukazuje cestu domů.
On je Cesta, Pravda a Život.
Tak se staň.