Starý zákon nabádá k pokoře a bázni Boží jako cestě k tělesnému i duchovnímu blahu. Kristus to rozšiřuje tím, že skrze Ducha svatého zjevuje moudrost, která prospívá nejen jednotlivci, ale také formuje společenství a je rozpoznatelná podle svých plodů. Osobní bázeň Boží se tak stává základem láskyplného způsobu života.

Včera jsme viděli, že pravá moudrost má kořeny v důvěře v Boha. Dnes tuto myšlenku prohlubujeme: Moudrost není hromadění vědomostí, které nás povyšují nad ostatní. Přísloví nás varují, abychom se nepovažovali za moudré. Skutečná moudrost začíná úctou k Hospodinu, s vědomím, že Bůh je zdrojem všeho dobrého. Je to vnitřní postoj, který nás odvrací od zla a vede k zdravému, naplněnému životu.

Jakub nám ukazuje plody této božské moudrosti. Je čistá, nevedená sobeckými motivy. Přináší pokoj, je laskavá a plná milosrdenství. Tato moudrost není zatížena teorií, ale projevuje se v našem jednání, v našem zacházení s bližními. Je nestranná a upřímná, bez pokrytectví. Je to moudrost, kterou sám Ježíš Kristus žil a která se nám stává přístupnou skrze Ducha svatého.

Přemýšlejme dnes ráno: Kde mohu tuto moudrost shůry zviditelnit ve svém každodenním životě? Jak se mohu méně řídit sebou samým a více Božím Duchem? Jde o to, abychom nejen dělali moudrá rozhodnutí, ale abychom žili život, který odráží Boží lásku a stává se požehnáním pro druhé.