Starý zákon popisuje cykly života a pomíjivost všeho pozemského. Kristus tuto myšlenku přejímá a ukazuje nám, jak se s touto pomíjivostí vyrovnat. Odvádí náš pohled od pomíjivých pokladů tohoto světa k věčným hodnotám, které se nacházejí v něm a v jeho království.

Včera jsme viděli, že všechno má svůj čas – i svůj čas k zániku. Dnes si uvědomujeme, že tato pomíjivost není jen fakt, ale také učitel. Čas hledání a ztrácení, opatrování a odhazování – to jsou rytmy našeho života, které nám neustále připomínají, že nic netrvá věčně, kromě toho, co nacházíme v Bohu.

Kazatel nám nastavuje zrcadlo: často se držíme věcí, které zítra mohou být bezvýznamné. Vkládáme svou energii do toho, co rezaví nebo může být ukradeno. Toto poznání by nás však nemělo uvrhnout do rezignace, ale osvobodit nás. Zve nás, abychom přehodnotili své priority a zeptali se: Co je skutečně cenné? Co zůstane, až všechno ostatní vybledne?

Ježíš to shrnuje: Shromažďujte si poklady v nebi. To neznamená pohrdat pozemským, ale dát mu správnou perspektivu. Znamená to postavit lásku, milosrdenství, spravedlnost a víru v Boha nade vše materiální. Neboť to jsou pravé poklady, které naplní vaše srdce a které vám nikdo nemůže vzít, ani dnes, ani na věčnost.