Co Kazatel vnímá jako Boží dar v přítomnosti, to Ježíš rozvíjí. Směruje náš pohled k Božímu království jako ke skutečnému zdroji všech dobrých darů. Pokud vložíme svou důvěru v Boha, můžeme si být jisti denním chlebem a radostí z naší práce, aniž bychom se museli starat o budoucnost.

Včera jsme viděli, jak jíst, pít a radovat se z práce je Boží dar. Kazatel v tom rozpoznává základní pravdu o našem životě. Je to pozvání přijmout přítomnost a vidět v ní Boží dobrotu, namísto neustálého usilování o „více“, které nás nikdy nemůže plně naplnit.

Ježíš však jde ještě o krok dál. Osvobozuje nás od břemene starostí o zítřek. Neříká nám, abychom byli nečinní, ale abychom si správně stanovili priority: nejprve Boží království. To znamená uspořádat svůj život podle jeho hodnot, hledat jeho lásku a žít jeho spravedlnost. Když to budeme dělat, slibuje, že nám bude přidáno vše ostatní.

Tato svoboda od starostí není naivní lhostejnost, ale hluboká důvěra. Je to poznání, že nemůžeme a ani nemusíme všechno ovládat. Bůh se o nás stará, den co den. To nám umožňuje vykonávat naši dnešní práci s radostí a užívat si malé dary každodenního života, aniž bychom se nechali paralyzovat strachem z budoucnosti. Každý den má své výzvy, ale také své dary.