Život je téměř prosycen závislostmi, mnohé si sotva uvědomujeme, ale existuje téměř nepřeberné množství druhů závislostí.
Počínaje klasickými závislostmi, jako jsou nesčetné drogy nebo společensky tolerované, jako je alkohol a nikotin, existují i ty nenápadnější, jako je závislost na penězích, konzumace cukru, snaha uniknout svému emočnímu světu pomocí nejrůznějších pomůcek.
Která závislost je tedy nejhorší, jak se s ní dá bojovat, jak se znovu osvobodit?
Řekl bych, že závažnost závislosti určuje její dopad.
To se ale nedá snadno klasifikovat, protože závislosti mají vždy dopady dovnitř i navenek. Podle toho se liší i škody.
Pro pochopení, co mám na mysli, zde je krátký příklad.
Dovnitř je heroin velmi destruktivní, navenek jsou postiženi rodinní příslušníci, nakonec má závislost dopad na omezený okruh lidí.
Závislost na penězích, dovnitř nemá na první pohled žádné negativní důsledky, navenek je jí postiženo mnoho lidí, v závislosti na chování závislého mohou tisíce lidí živořit na hranici existenčního minima a závislý si plní kapsy a hoví si v bohatství a úspěchu. Společensky je dokonce obdivován, nikdo se nestará o to, že tento člověk denně využívá jiné lidi, aby uspokojil svůj hlad po závislosti.
Nakonec je to způsobená škoda, co určuje nebezpečnost.
Závislost na moci je ještě mnohem horší, přinesla lidstvu mnoho neštěstí a velmi špatnou pověst. Historie je plná takových lidí a v současnosti to na východě nevypadá zrovna dobře, na západě se demokracie stává show, na východě je digitalizace potřeba k ovládání, člověka může přepadnout strach a úzkost, co všechno je ještě možné. Vždycky mi to přijde zvrácené: Jeden člověk nebo hrstka lidí rozhoduje o milionech lidí.
Také to, jak nebezpečná je závislost vnímána, určuje její nebezpečí.
Cukr je toho dobrým příkladem. Děti jsou jím doslova „nažhaveny“ a každá firma, která chce svůj produkt dobře a hodně prodat, prostě přidá do své nabídky extra porci cukru a už to jede.
Výsledek této závislosti je dnes vidět všude, nejhůře u dětí, které už v 10 letech mají jaterní testy jako alkoholici a nadváhu mimo veškeré představy.
Ve společnosti se tento problém už ale stal viditelným a je třeba doufat, že opatření proti cukru budou i nadále neustále růst.
Jako vždy u závislosti, ne každý na ni reaguje stejně.
Ti, kteří mají to štěstí, že jejich centrum závislosti v mozku méně reaguje na látky, mohou prakticky všechno dělat s mírou, jiní by ztroskotali, kdyby udělali jen zlomek toho samého.
Proč tomu tak je? Pravděpodobně je to geneticky podmíněno, stejně jako je tomu pravděpodobně u depresí, i když zde působí jiné mechanismy.
Jak se znovu osvobodit od závislostí?
Nejlépe, stejně jako u depresí, s pomocí specialistů, kteří vás prostřednictvím rozhovorů a vedení mohou přimět k tomu, abyste se závislosti zbavili s konečnou strategií nulové tolerance.
Závislost rozumí jen jedné řeči: Dnes ne, trochu nebo jen dnes, to je u závislostí vždy odsouzeno k neúspěchu nebo může problém jen zhoršit.
Sám jsem takto zanechal alkoholismus a velmi silnou závislost na nikotinu. Kouřil jsem 3 krabičky cigaret, 3x týdně jsem hodně pil a trvalo mi dlouho, než jsem se znovu osvobodil.
Zbavení se závislosti na nikotinu mě stálo 3 pokusy a nakonec více než 2 roky, než jsem si uvědomil, že moje hlava je teď volná.
Co je také důležité, jste typ závislého. Pokud se člověk jednou skutečně zbavil závislosti strategií nulové tolerance, paměť závislosti zůstává jako dar po celý život.
Pár sklenek červeného vína, pár příjemných cigaret a celý ten cirkus se vrátí, silnější než kdy předtím, váš mozek pak řekne, super, mega látka je opět k dispozici, teď si vezmi, než zase zmizí.
To je také důvod, proč je nakonec nutné použít strategii nulové tolerance. Na jasné „ne“ má člověk rychle sílu. „Ano i ne“ člověka od závislosti neosvobodí a „trochu“ nebo „méně“ je neustálý boj se závislostí, který ten, kdo řekne „ne“, nemusí vést tak silně.
Můj tip! Oddělte prostředí a závislé chování a snažte se co nejrychleji snížit na nulu. Poté je třeba vydržet, dokud mozek neodloží paměť závislosti.