Titul nese jednu z nejznámějších vánočních písní, které křesťané znají. Tento článek nemá nabídnout klišé o Vánocích, nýbrž se hlouběji zabývat skutečným smyslem Kristova narození.
Vánoce, svátek lásky, narození Krista – vlastně to nejkrásnější, co rok nabízí.
Bůh se stal člověkem. Kde jinde se něco takového najde? To je v podstatě smysl Vánoc. Bůh neposlal jen tak svého syna na zem, jak by se to dalo chápat. Ne, stal se člověkem jako součást božské Trojice – v podobě Ježíše Krista.
Jak nádherné to máme my křesťané! Stvořitel existuje ve třech formách, a přesto jsme daleko od polyteismu. To, že před více než 2000 lety bylo možné hlásat tak převratné věci, už samo o sobě ukazuje, jak velká je pravda zjevená v Bibli. Nemluvě o více než 300 místech ve Starém zákoně, která poukazují na Ježíše a hovoří o událostech, které se přesně staly – věci, které odporují všem matematickým pravděpodobnostem.
Ale o tom zde nemá být řeč. Chci vyprávět o nadpřirozeném daru, kterým jsou Vánoce – daleko od materiálních dárků, kterým naše komercializace tohoto svátku dnes často téměř výhradně přikládá význam. V jistém smyslu je však také důležité, abychom se my lidé jednou za rok sešli a navzájem se obdarovali. To považuji za velmi cenné. Když se podíváme pozorněji, za vším, co Vánoce nabízejí, se skrývá mnohem víc.
Jde o nic menšího než o spásu naší duše – spásu nás samotných. Protože my lidé, jak je vidět na každém rohu, můžeme být velmi nebezpečné bytosti. Představte si otce, který má mnoho dětí: některé úžasné, téměř andělské; jiné se trochu odchýlily od cesty; a další jsou sotva k ukočírování. Tento otec stojí před téměř neřešitelným úkolem vychovat všechny své děti v lásce a úctě k dobrým lidem.
Tak vidím nejhlubší smysl života. Narozením přijímáme – ať chceme, nebo ne – úkol života. Musíme se osvědčit od narození až po hrob a snažit se formovat naši duši, kterou si s sebou můžeme vzít. Poté, co opustíme naše tělo a smíme se vrátit domů – nebo možná ne –, zůstává naším úkolem zvládnout život a zajistit si božskou existenci. To dává smysl. A smysl je nakonec hlubší smysl života v tomto kontextu.
Často slyšíme klasické otázky lidí: „Jak může milující Bůh, který nás skutečně nade vše miluje, dopustit všechno to utrpení? Jak to dává smysl?“ Nebo: „Jak může Bůh poslat svého syna na svět a pak ho nechat tak zemřít na kříži?“
Dvě zásadní otázky, které i mě na mé cestě s Ježíšem velmi zaměstnávaly a na které jsem našel následující odpovědi:
Narozením jsme vázáni na hmotu – na maso a krev. Vše, co vnímáme, je určeno dvěma silami. Dalo by se to nazvat duálním světem: dobro a zlo, den a noc. Tyto síly jsou vzájemně propletené a život je hranicí mezi bytím a nebytím.
Stvořitel, původce všeho, stojí zřejmě před výzvou nechat tyto síly působit ve spravedlnosti a svobodě. První hřích, který nás oddělil od Boha, symbolicky zapadá do vzniku světa.
Vědec Stephen Hawking jednou řekl, že všechno mohlo vzniknout jen proto, že něco nešlo tak, jak mělo. Kdyby vše proběhlo dokonale, nevzniklo by vůbec nic. Ačkoli nebyl věřící, když jsem slyšel jeho slova, okamžitě jsem si pomyslel: To se dokonale hodí k Genesis a k našemu životu.
Stvořitel nám dal veškerou svobodu. To je útěšné: Nemáme Boha, který by nám rozkazoval, nýbrž Boha svobody. V životě můžeme dělat, co chceme – skvěle se rozvíjet, nebo také ne. Svoboda člověka je nejvyšší dobro, které nám Bůh dává. Ale tato svoboda také znamená, že špatné smí existovat.
Proč tedy Bůh dopouští utrpení? Protože to je smysl světa. Svoboda, rozvoj a zlepšení jsou zásadní. Kdyby Bůh viditelně zasáhl, zlo by se okamžitě schovalo za dobro.
Velikost Boha ve spojení se svobodou naší existence podmiňuje místo jako Země, aby se pravda mohla stát viditelnou. Život je jako neviditelný filtr, kterým nakonec může projít jen to stvořitelské.
A nyní k otázce: Jak mohl obětovat svého milovaného syna? Velký dar Vánoc spočívá v tom, že se obětuje sám – v podobě Ježíše.
Kdo toto pochopí, pochopil to nejdůležitější v životě. Máme Boha, který na sebe bere to samé, co musíme my. To je neuvěřitelné, ale zároveň útěšná pravda. Ještě víc: Dokonce se extrémně obětoval tělesně – něco, co my v této podobě naštěstí už nemusíme.
Chvála buď narození Spasitele, díky Bohu Otci, Synu a Duchu Svatému.
Přeji vám nádherné Vánoce, mnoho dárků, mnoho lásky a sílu dobra.
Damian Maxson, Vánoce 2024 v krásných švýcarských horách.